Pro instalaci sarge existují dva různé obrazy „síťových“ CD. Tyto obrazy mají sloužit k zavedení instalačního systému z CD a k instalaci zbytku ze sítě (proto jim říkáme „síťové“). Rozdíl mezi oběma obrazy spočívá v tom, že na plném síťovém obrazu jsou i balíčky se základním systémem, zatímco u menšího síťového CD je musíte stáhnout ze sítě. Pokud byste raději nepoužili síť, můžete si stáhnout i plné (650 MB) CD, které k instalaci síť nepotřebuje. (Z celé sady vám bude stačit pouze první obraz.)

Stáhněte si preferovaný obraz a vypalte jej na CD. Pro zavedení z CD možná budete muset změnit nastavení v BIOSu, viz 3.6.1 – „Vyvolání menu systému BIOS“.

Nemůžete-li zavádět z CD, můžete si stáhnout obrazy disket. Budete potřebovat soubor floppy/boot.img, floppy/root.img a možná některý z obrazů s ovladači.

Zaváděcí disketa bude ta, na kterou zapíšete boot.img. Po zavedení jádra z této diskety budete požádáni o vložení druhé diskety (je na ní obraz root.img).

Chystáte-li se instalovat ze sítě, je lepší si stáhnout i disketu floppy/net-drivers.img, na které se nachází další ovladače síťových karet a podpora pro PCMCIA.

Máte-li CD, ale nemůžete z něj zavádět, zaveďte instalační systém z disket a s pomocí ovladačů na floppy/cd-drivers.img připojte instalační CD. Dále postupujte jako u běžné instalace z CD.

Diskety jsou jedním z nejnespolehlivějších dostupných médií, takže buďte připraveni na možné problémy (viz 5.3.1 – „Spolehlivost disket“). Každý soubor s příponou .img zapište na jednu disketu. K tomu můžete použít příkaz dd, nebo nějaký jiný způsob - viz 4.3 – „Zápis obrazů disků na diskety“. Protože budete mít nejméně dvě diskety, je dobré si je popsat.

Instalovat můžete také z výměnných USB zařízení. Například USB klíčenka je šikovným instalačním zařízením, které můžete nosit stále s sebou a velmi rychle tak rozšiřovat řady počítačů s Debianem.

USB klíčenku připravíte jednoduše. Nejprve stáhněte soubor hd-media/boot.img.gz, rozbalte jej a výsledný obraz zapište přímo na 128 MB klíčenku. Tím samozřejmě zrušíte všechna data, která na ní byla — na jejich místě se nyní usadil souborový systém FAT obsahující několik souborů. Souborový systém připojte a nakopírujte na něj obraz síťového CD. Na jméně obrazu nezáleží, jediná podmínka je, že musí končit na .iso.

Funkční klíčenku s instalačním programem lze vyrobit více cestami, z nichž některé jsou popsány v kapitole 4.4 – „Příprava souborů pro zavedení z USB zařízení“. (Například návod, jak použít klíčenku menší než 128 MB.)

Některé BIOSy umí zavádět přímo z USB, jiným je třeba pomoci. Hledejte menu, které povolí zavádění z „removable drive“ nebo „USB-ZIP“. Pokud ani to nepomůže, budete muset nastartovat z diskety a USB použít pro zbytek instalace. Užitečné tipy naleznete v kapitole 5.1.3 – „Zavedení z USB „klíčenky““.

Další z možností, jak zavést debian-installer je pomocí sítě. Konkrétní postup závisí na vaší architektuře a síťovém prostředí. Obecně budete potřebovat soubory z adresáře netboot/.

Nejjednodušší cesta je asi přes PXE. Do adresáře /var/lib/tftpboot (nebo jiného podle vašeho tftp serveru) rozbalte soubor netboot/pxeboot.tar.gz. Nastavte DHCP server, aby klientům předal název souboru /pxelinux.0 a s trochou štěstí bude vše fungovat samo. Podrobnější informace naleznete v kapitole 4.6 – „Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP“.

Také je možné spustit instalační systém z pevného disku. Stáhněte si soubory hd-media/initrd.gz, hd-media/vmlinuz a obraz instalačního CD do kořenového adresáře pevného disku. Ujistěte se, že obraz CD má příponu .iso. Nyní již jen stačí zavést stažené jádro vmlinuz spolu s jeho ramdiskem initrd. Postup naleznete v kapitole 5.1.2 – „Zavedení z Linuxu programem LILO nebo GRUB“.