[ předchozí ] [ Obsah ] [ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ 7 ] [ 8 ] [ 9 ] [ 10 ] [ 11 ] [ 12 ] [ další ]

Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře S/390
Kapitola 3 - Než začnete

3.1 Přehled instalačního procesu

V následujícím seznamu jsou uvedeny základní kroky instalace.

Na pevném disku vytvoříte pro Debian volné rozdělitelné místo.

Pokud neinstalujete z CD, stáhnete si soubory s jádrem a ovladači

Vyrobíte si zaváděcí pásky, nebo na příslušná místa umístíte zaváděcí soubory. (Většina uživatelů může k zavádění použít některé z CD)

Zavedete instalační systém

Nastavíte síťové rozhraní

Otevřete telnetové spojení na nový systém

Připojíte jedno nebo více DASD (Direct Access Storage Device)

Vytvoříte a připojíte oblasti pro Debian

Nasměrujete instalátor na místo, kde se nachází jádro a ovladače

Vyberete ovladače zařízení, které se mají nahrát.

Nastavíte síťové připojení

Zahájíte automatické stažení/instalaci/nastavení základního systému

Nakonfigurujete zavádění systému/ů

Zavedete nově nainstalovaný systém a provedete poslední úpravy.

Volitelně doinstalujete balíčky s dalším softwarem.

3.2 Záloha dat

Než začnete s instalací, vytvořte si zálohu souborů, které máte na disku, protože při instalaci by mohlo dojít ke ztrátě vašich dat. Je velmi pravděpodobné, že budete muset přerozdělit pevný disk, abyste udělali místo pro Debian GNU/Linux. Při rozdělování disku byste vždy měli počítat s tím, že můžete ztratit všechna data. Instalační programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená lety používání, ale chybná odpověď by se vám mohla zle vymstít. I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné práce.

Jestliže budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Zvlášť v případě, že se chystáte přerozdělit systémový disk, se vám může přihodit, že bude nutné obnovit zavádění tohoto systému nebo dokonce nová instalace operačního systému.

3.3 Dále budete potřebovat

3.3.1 Dokumentace

Instalační manuál:
install.cs.txt
install.cs.html
install.cs.pdf: Tento soubor můžete číst ve formátech ASCII, HTML nebo PDF.

Device Drivers and Installation Commands: Popis instalace Linuxu a ovladačů zařízení (DASD, XPRAM, Console, tape, z90 crypto, chandev, network) na S/390 za použití jádra 2.4

Linux pro S/390: Červená kniha firmy IBM popisující soužití Linuxu a z/VM na strojích zSeries a S/390.

Linux pro IBM eServer zSeries a S/390: Distribuce: Červená kniha firmy IBM popisující dostupné linuxové distribuce pro mainframy. Sice nemá kapitolu přímo o Debianu, ale základní instalační strategie jsou stejné pro všechny distribuce.

Manuálové stránky programů pro správu oddílů:
fdasd.txt: Manuálové stránky programu pro správu oblastí použitého při instalaci.

.../current/md5sum.txt: Seznam MD5 součtů pro binární soubory. Jestliže máte program md5sum, můžete si příkazem md5sum -v -c md5sum.txt ověřit, zda soubory nejsou poškozeny.

3.3.2 Hledání zdrojů informací o hardwaru

Informace o hardwaru můžete získat:

Z manuálů, které jste získali spolu s příslušným hardwarem.

Z BIOSu vašeho počítače. K těmto informacím se dostanete když během startu počítače stisknete určitou kombinaci kláves. Často to bývá klávesa ,,Delete''.

Z krabic, ve kterých byly části hardware zabaleny.

Ze systémových příkazů nebo nástrojů původního operačního systému. Zvláště užitečné informace jsou o pevném disku a paměti RAM.

Od vašeho správce nebo poskytovatele Internetu. Tyto informace vám mohou pomoci při nastavení sítě a elektronické pošty.

                  Hardwarové informace nutné pro instalaci
     +-------------------------------------------------------------------+
     |Hardware|              (možná) potřebné informace                  |
     |--------+----------------------------------------------------------|
     |DASD    |  * Čísla zařízení.                                       |
     |        |  * Dostupné volné místo.                                 |
     |--------+----------------------------------------------------------|
     |Síť     |  * Typ adaptéru.                                         |
     |        |  * Čísla zařízení.                                       |
     |        |  * Relativní číslo adaptéru karet OSA.                   |
     +-------------------------------------------------------------------+

3.3.3 Hardwarová kompatibilita

Mnoho značkových výrobků pracuje pod Linuxem bez problémů a podpora hardwaru pro Linux se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno Linux nepodporuje tolik typů hardwaru jako některé jiné operační systémy.

Možný postup při ověřování hardwarové kompatibility:

Zkontrolovat webové stránky výrobce na nové ovladače.

Hledat na webových stránkách nebo v manuálech informace o emulaci. Je možné, že některé méně známé značky používají stejné ovladače nebo nastavení, jako jejich známější kolegové.

Pro danou architekturu prohledat seznamy hardware kompatibilního s Linuxem.

Hledat na Internetu zkušenosti jiných uživatelů.

3.3.4 Nastavení sítě

Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě tyto informace.

Název počítače (možná si počítač pojmenujete sami).

Název vaší domény.

IP adresu vašeho počítače.

IP adresu sítě.

Síťovou masku.

Broadcast (vysílací) adresu.

IP adresu brány tj. počítače spojujícího vaši síť s další sítí (nebo Internetem), pokud na vaší síti brána je.

IP adresu DNS serveru, který zprostředkovává převod názvů počítačů na adresy IP.

Zda budete připojeni k síti typu Ethernet.

3.4 Plánované použití systému

Je velmi důležité vědět, pro jaký účel chcete počítač používat. Podle toho odhadnete nároky na diskovou kapacitu a navrhnete optimální rozdělení pevného disku.

3.5 Splnění minimálních hardwarových požadavků

Porovnejte seznam vašeho hardware s následující tabulkou, ve které zjistíte, zda můžete použít zamýšlený typ instalace.

Pro představu je zde uvedeno několik typických využití Debianu. Další ideu o zabraném místu můžete získat pohledem na Místo potřebné pro úlohy, Oddíl 11.4.

Standardní server: Tento malý profil je vhodný pro očesaný server, který neobsahuje zbytečné vymoženosti pro obyčejné uživatele. Obsahuje FTP server, web server, DNS, NIS, a POP. Zabere okolo 50MB, plus musíte připočíst velikost dat, která budete poskytovat.

Vývojářská stanice: Desktop se všemi vývojářskými balíčky, jako je Perl, C, C++, atd. Velikost je okolo 475MB. Předpokládejme, že přidáte X11 a nějaké další balíčky pro nejrůznější použití. Pak byste měli počítat s asi 800MB.

Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že neobsahují další věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba pošta, soubory uživatelů, data). Při přidělování místa pro vaše vlastní soubory a data je vždy lepší být velkorysý. Konkrétně v Debianu oblast /var obsahuje hodně dat závislých na dané situaci. Například soubory programu dpkg mohou klidně zabrat 20MB, ani nemrknete. Pokud přidáme velikost logovacích souborů (většinou v řádech MB) a ostatní proměnlivá data, měli byste pro /var uvažovat o alokování minimálně 50MB.

3.6 Rozdělení disku před instalací Debianu

Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi, přidáním nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.

Kdykoliv se v této kapitole bude mluvit o ,,disku'', měli byste si to přeložit do světa S/390 jako ,,DASD'' nebo ,,VM minidisk''. Obdobně ,,počítač'' znamená ,,LPAR'' nebo ,,VM guest''.

Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém (VM, z/OS, OS/390, …) a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém.

Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem vašeho stávajícího operačního systému , jako je VM diskmap . Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace.

Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.

Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím jednoduše vypořádá.

Stejně pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až v průběhu instalace (Poznámky k rozdělování disku, Kapitola 6). Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí pásky nebo CD s původním systémem a podobně).

Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a rozdělit disk až při instalaci. Nedoporučujeme vytvářet linuxové oblasti nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví nejlépe, co má rád).

Pokud budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých oblastí.

Tyto problémy můžete vyřešit, nebo se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední.

Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační systémy (původní systém a Debian), budete muset:

Zazálohovat vše v počítači.

Zavést z pásky nebo CD dodaných s původním operačním systémem.

Vytvořit oblast(i) pro původní systém a ponechat volné místo pro Debian GNU/Linux.

Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí.

Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační soubory Debianu.

Zavést instalátor Debianu a pokračovat v instalaci.

3.7 Než začnete s instalací ...

V této části se popisuje nastavení hardwaru nutné před vlastní instalací. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení ,,firmware'' systému. ,,Firmware'' je nejnižší úroveň softwaru, který zařízení v počítači používají, rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian GNU/Linux

Abyste mohli nainstalovat Debian GNU/Linux na počítač S/390 nebo zSeries, musíte nejprve zavést do systému jádro. Zaváděcí mechanismus je na této platformě diametrálně odlišný od ostatních systémů, obzvláště od kategorie PC. Přestože na těchto systémech není k dispozici disketová mechanika, systém, který vás provází procesem instalace, se z historických důvodů stále nazývá ,,boot-floppies''. Při práci na této platformě si asi všimnete dalšího velkého rozdílu: většinu času (pokud ne všechen) budete pracovat vzdáleně za použití klientských programů telnetu nebo www prohlížeče. Je to kvůli speciální systémové architektuře, kde je konzola 3215/3270 řádková místo znaková.

Linux může na této platformě běžet nativně na skutečném počítači v takzvané LPAR (logické oblasti) nebo ve virtuálním počítači vytvořeném systémem VM. Na všech těchto systémech můžete použít zavádění z pásky. Také byste mohli použít jiná zaváděcí média, ale ta většinou nejsou k dispozici. Například můžete využít virtuální čtečku karet virtuálního počítače, nebo, pokud instalujete do LPAR, zavést systém z HMC (hardwarová konzola pro správu systému).

Než začnete s vlastní instalací, měli byste si projít několik přípravných kroků. Firma IBM celý proces zdokumentovala (mj. jak vytvořit instalační médium nebo jak z něj zavést systém) a není zde tedy potřeba tyto informace duplikovat. Krátce se však zmíníme o krocích specifických pro Debian. Podle těchto zdrojů byste si měli připravit počítač a instalační médium a poté z něj zavést instalaci. Jakmile uvidíte uvítací zprávu instalačního systému, pokračujte dál za pomoci tohoto manuálu.

3.7.1 Nativní (LPAR) instalace

Pro nastavení LPAR pro instalaci Linuxu si v červené knize prostudujte kapitoly 5 (Linux pro S/390) a 3.2 (Linux pro IBM eServer zSeries a S/390: Distribuce).

3.7.2 Instalace jako host systému VM

Pro nastavení hosta systému VM pro instalaci Linuxu si v červené knize přečtěte kapitoly 6 (Linux pro S/390) a 3.1 (Linux pro IBM eServer zSeries a S/390: Distribuce).

Dále budete muset zkopírovat všechny soubory z podadresáře vmrdr na váš CMS disk. Ujistěte se, že soubory kernel.debian a initrd.debian přenášíte v binárním módu s pevnou šířkou záznamu 80 znaků.

3.7.3 Nastavení instalačního serveru

Pokud nemáte připojení k Internetu (ať už přímo nebo přes proxy), musíte si vytvořit lokální instalační server, který bude dostupný z instalovaného S/390 a na kterém budou umístěny všechny balíčky, jež chcete instalovat. Tyto balíčky musí být dostupné přes NFS, HTTP nebo FTP.

Instalační server potřebuje přesnou kopii adresářové struktury libovolného zrcadla systému Debian GNU/Linux. Vyžadovány jsou pouze soubory architektury s390 a soubory na architektuře nezávislé. Do takto vytvořené struktury můžete také nakopírovat obsah všech instalačních CD.

FIXME: more information needed - from a red book?